Aktivity, které spadají pod „křídla“ SK-ČSV & spol. a rady, jak s nimi začít 🙂
Co je co:
Dogtrekking
Dogtrekking je extrémní sport, při kterém člověk a pes nebo více psů, překonává pěšky (obvykle chůzí, ale lze i běžet) určitou trasu (dlouhou trasu :)). Pravidlem bývá nešení povinné výbavy. Dle pravidel MČR v dogtrekkingu je minimální přípustná délka dogtreku 80km.
Canicross
Doslovný překlad slova canicross je v podastatě „běh s vlky“. Jedná se o individuální musherskou disciplínu, při které člověk a pes společně běží určitou vzdálenost. Ta bývá o proti dogtreku výrazně kratší, z pravidla se pohybuje okolo pěti kilometrů.
Bikejoring
Bikejoring je další individuální musherskou disciplínou, při které je tažen psem člověk na kole. Délka trasy se obvykle pohybuje od zhruba 5km po přibližně 30km v závislosti na druhu trati.
Scooterjoring
Scooterjoring nebo zkráceně prostě scooter se od bikejoringu liší použitím koloběžky místo kola a také tím, že se před ní krom jednoho psa, zapřahají i dva. Trať bývá stejná jako u bikejoringu.
Skijoring
Skijoring je zimní musherskou individuální disciplínou. Stejně jako u koloběžky lze zapřahnout jednoho, nebo dva psy a člověk za nimi běží na lyžích. Délka trasy bývá přibližně od deseti do přibližně třiceti kilometrů, ale u tzv. „longu“ to může být až několik set kilometrů v několika etapách.
Vybavení
Na všechny uvedené sporty budete potřebovat tři základní věci – postroj pro psa, sedák pro sebe a šňůru s amortizérem. Ačkoliv… 🙂 Na dogtrek nepotřebujete nic z toho. Pravidla říkají, že při dogtreku nesmí jít pes na volno, ale na čem ho povedete, je vaše věc. Už jsem potkala i paní, která šla dogtrek s ovčandou na „flexi“ vodítku 🙂 Nic méně pro pohodlí vaše i psa doporučuju zvolit toto vybavení i pro dogtrek. A na ty ostatní sporty ho potřebujete. Ačkoliv… 🙂 Řád pro závody psích spřežení udává, že psi při individuálních musherských disciplínách musí mít postroj a musí být spojeni se závodníkem šňůrou s amortizérem. Sedák (případně pás) musí mít člověk při canicrossu a skijoringu. Při bikejoringu a scooterjoringu může být šňůra upevněna ke kolu nebo koloběžce a tím pádem člověk mít sedák nemusí.
Postroje, sedáky, šňůry… v dnešní době vyrábí u nás několik firem a je těžké říct, která je nejlepší 🙂 Navíc, proč někomu dělat zadarmo reklamu :))) V každém případě platí fakt, že každému psu i člověku vyhovuje něco jiného a tak nejlepší způsob, jak vybrat dobré vybavení, je vyzkoušet ho 🙂 Mnohé firmy mívají stánky se svým zbožím na psích výstavách, akcích, závodech… spoustu kvalitního vybavení lze zakoupit i ve větších chovatelských potřebách. Nejdůležitější ze všeho je dobře padnoucí postroj. Psa nesmí škrtit a nikde dřít. Při dogtreku může za ty hodiny a hodiny chůze špatně zvolený postroj psa odřít až do krve. Při ostatních sportech zase může způsobit výrazně menší ochotu táhnout. Psí postroj je tedy ze všeho nejdůležitější, ale zároveň i sedák by měl člověku dobře padnout, nedřít ho, být pohodlný.
Jak začít trénovat
U československého vlčáka je potřeba, jako se vším, začít nejprve důkladnou socializací od štěněte. Se psem, který bude mít panickou hrůzu z cyklistů nebo holí se asi nebude trénovat na kole či lyžích moc dobře 🙂 Zároveň je dobré psa od mala zvykat na postroj, protože je věc pro psa nezvyklá a dospělý pes ho může těžko snášet.
S malými štěňaty samozřemě není dobré absolvovat žádné dlouhé trasy ani pěšky, natož je nutit běhat u kola. Štěně i dospělý pes, který nebyl zvyklý na zátež, musí začínat pomalu. Dospělé zdravé ČSV v normální kondici, zvyklé chodit na běžné procházky sice nemá problém ujít či uběhnout prakticky jakoukoliv vzdálenost, ale pokud to hned ze začátku „přepálíte“, nejpsíš mu tréninky znechutíte.
Takže, jak na to?
Před vlastními tréniky je třeba, aby váš pes byl ovladatelný. Ideální je, aby mohl běhat „na volno“, ale zároveň, aby byl schopný běžet s vámi na šňůře. Dobré taky je naučit psa základní povely – fantazii se meze nekladou, protože v mushingu žádné předepsané nejsou. Dobré je mít základních pět povelů – pro zastavení, pro rozběhnutí, do leva, do prava a pomalu 🙂 Musheři obvykle používají GO jako povel pro start, HOW pro zastavení, GEE vpravo, HO vlevo. Spousta lidí ovšem používá i klasická česká slova – pravo, levo, stůj, stop, běž, jdeme… Záleží, co komu vyhovuje 🙂
Trénovat je dobré začít po kouskách a u ČSV to platí dvojnásob. Naši vlci vydrží sice běžet dlouho, nejsou rození tahouni monotónní činnost je velmi rychle znudí.
Canicross je dobré začít maximálně na 2km dlouhé trati, klidně i míň a postupně přidávat. Ale i v závěru stačí běhat trať maximálně tak 7km, závody nebývají delší. Důležitěší než polykání kilometrů, je „technika běhu“, je důležité „nutit“ psa táhnout a co nejvíc cválat. To je to, co by měl dělat, a tím získává fyzičku a sílu do dalších tréninků a závodů. Polykat kilometry by měl naopak člověk :))) Potřebuje trénovat víc a častěji než pes. Zatímco pes by měl běhat jednou, maximálně dvakrát týdně, člověk by měl běhat co nejčastěji – takže navíc bez psa 🙂 A klidně delší tratě :)))
Zároveň je dobré psovi tréniky zpestřovat. Zvlášť pokud se mu samo od sebe moc nechce. Měnit trasy, vzdálenosti, vyměňovat běh za běh u kola nebo vzít psa běhat na volno. To je dobré, když musí člověk trénovat sám, ale nechce nechat psa doma. Běh na volno bez tahu, vlastním tempem a s možností pobíhat si různě kolem po svém, psa baví mnohem víc a mnohem míň unavuje. V podstatě to není trénink jako takový, ale rychlá procházka :))) Vhodnou motivací je taky (zvlášť u čévéček) velká jedlá odměna čekající v cíli, to vždycky povzbudí morálku 😉
Podobné je to i s kolem a koloběžkou. I tady platí začít na krátkých trasách a postupně kilometry navyšovat a netrénovat často. Stejné je to i s lyžemi, které mají malou výhodu proti sportům „na suchu“, že na sněhu a v zimě se psům lépe běží a většinou je to trochu víc baví 🙂
Psa také (a čévéčko obzvlášť) povzbudí, když nemusí běhat sám. Je dobré zapřáhnout si dva, budou se navzájem podporovat. A nebo se domluvit s někým dalším a jít trénovat s ním. To pozbudí i člověka, donutí ho jít na smluvený trénink, i když se mu nechce, je ošklivo atp. :)))
Co se týče dogtreků, tak na ty prakticky není třeba nijak extra trénovat. Člověk a pes, kteří jsou zvyklý chodit pravidelně na procházky a výlety kolem pěti až patnácti kilometrů a udržují si tak fyzičku, zlášť když si jdou ještě občas zaběhat nebo se projet na kole, by neměli mít žádný velký problém dogtrek ujít.